___________________________________ go to exhibition________________________________
-
Even abstract photography can be beautiful
Jan Dyntera has long been preoccupied with new media and photography. He perceives it as a sovereign aesthetic visual form and at the same time examines how to extend its expressive possibilities.
The result of his search is the currently exhibited set of gradually built abstract photos. It is made up of various geometric shapes, clearly resembling constructivistic abstract painting. Geometry in art is always a sign of a search for order and its subsequent aesthetic violation is through the play with mutual proportions or the tension among individual surfaces and colour compositions. In this respect, Dyntera succeeds in making an interesting statement.
The games with flat geometry in photography, boldly competing or complementing the world of traditional painting, represent however only one layer of Dynteraś creative process. The other, in fact the original, focus in his work is on the visual movement in the depths of the digital space with all its limitations. The artist is fascinated with the world of media mistakes created by sophisticated graphic imaging or search systems.
Dyntera himself observes that his concept is evoked by display errors caused by connection failures experienced during web browsing. The original image is depixelled into monochromatic surfaces. With the last layers motif disappearing completely, the image “deconstructs“ into a single colour. The author then uses these minimalist colour “errors“ to construct a new reality that may be linked to the “original“ artwork. A similar situation occurred with the analogue trend in visual abstract painting in the last decade of the last century.
Importantly, the collection is not supposed to represent a battle between the two media - painting and photography. Its focus is on expanding the possibilities of abstract aesthetic imagery and as such it also conveys a slight warning against the flood of photographs and equally the endless need for an aesthetic grasp of the world surrounding us.
Martin Dostál
___________________
O tom, že i abstraktní fotografie může být krásná
Jan Dyntera se dlouhodobě zabývá novými médii a především fotografií. Vnímá ji jako svrchovanou estetickou vizuální formu a současně zkoumá, jak rozšířit její výrazové možnosti.
Výsledkem jeho hledání je i aktuální soubor abstraktních, či snad lépe řečeno abstrahovaných fotografií. Tvoří jej různě veliké geometrické obrazce, zřetelně připomínající konstruktivní abstraktní malířství. Geometrie v umění je vždy příznakem hledání řádu a jeho estetickým porušováním, ať už se jedná o vzájemné proporce či o napětí mezi jednotlivými plochami a jejich barevnou skladbou. V tomto smyslu dochází u Dyntery k zajímavým výsledkům, které tento racionální svět umění obohacují o pozoruhodné efekty.
Nicméně hrátky s plošnou geometrií ve fotografickém médiu, které směle konkurují či doplňují tradiční malířství, jsou pouze jednou vrstvou umělcovy práce. Tou druhou, svým způsobem zárodečnou, je vizuální pohyb v hlubinách digitálního prostoru a jeho omezeních, ve světě mediálních chyb, tak jak jej vytváří sofistikované grafické, zobrazovací či vyhledávací systémy. Autor se zmiňuje, že jde o koncept, který je evokován zobrazovacími chybami při výpadcích datového připojení při surfování na internetu. Obraz se z původní podoby rozpixeluje, rozpadne na monochromatické plochy. Dochází tak k jisté „dekonstrukci“ obrazu na minimální částečku, kdy původní vyfotografovaný jev zcela zmizí z vizuálního zřetele. Autor pak z těchto minimalistických barevných „chyb“ konstruuje novou realitu, která může, ale zdaleka nemusí, mít vazbu na „původní“ předlohu. Dochází tak pomocí systémových počítačových chyb k podobné situaci, k jaké docházelo v analogickém vizuálním módu u abstraktního malířství při jeho vzniku počátkem desátých let minulého století.
Nejde ovšem o závod, ani o dorovnávání pozic malířského a fotografického média, ale o rozšíření možností abstraktního estetického zobrazení jako takového, a v neposlední řadě o lehké upozornění na jistou šalebnost nekonečné záplavy fotografií a stejně nekonečnou potřebu estetického uchopení reality světa kolem nás.
Martin Dostál
____________________________
_____________________________________